metoda Montyho Robertse
Robertsovu metodu NAPOJENÍ můžete úspěšně praktikovat, pokud jste sami vnitřně přesvědčeni, že to udělat dokážete, a pokud nemáte strach z koní. Na samém počátku bych byla ráda, abyste odhodili veškeré předsudky a předem utvořené představy, které jste si o iniciaci mladých koní vytvořili. Chci však, abyste si podrželi zkušenosti, jež vás naučily nebát se jich, a také svou schopnost bezpečně a účelně se v jejich blízkosti pohybovat. Stále mějte na paměti myšlenku, že kůň nedokáže jednat podle, že cokoli udělá, udělá to s nejvyšší pravděpodobností pod vaším vlivem. Zejména to platí o mladých neiniciovaných koních. Učit dokážeme koně jakožto jezdci jen velice málo. Můžeme však udělat jedno - vytvořit podmínky, v nichž se může učit on sám. Myslím, že s lidmi je to víceméně stejné. I lidský žák, jemuž se vědomosti do hlavy vtloukají, se naučí jen málo, dokáže jich však vstřebat spoustu, jakmile vůle k učení vyjde z něho samého.
Žádná bolest
Nebudeme koně bít, kopat, trhat jím, tahat ho, svazovat ani omezovat. Pokud jsme k nějkému omezení přinuceni, chceme, aby to bylo omezení co nejmírnější, a dbáme na to, abychom jím v koni nevzbudili pocit, že něco musí. Takový pocit chceme z prostředí, jež vytváříme, zcela vyloučit.
Můžeme mu dát na strozuměnou, že bychom byli raději, kdyby to, co po něm žádáme, udělal, nevnucujeme mu však, že to udělat musí. Pokud nějaké zábrany užijete, měli byste jí užít takovým způsobem, aby koně k tomu, aby u vás zůstal, podněcovala avšak nevyucovala si to.
Kůň je přímo prototypem prchajícího zvířete. Vstoupí-li do vztahu jakýkoli vztah či napětí, téměř vždy zvolí raději útěk než zápas. Právě to jsem měl na zřeteli, když jsem poznával jev, jež má své místo u většiny živočichů na téhle zemi. "Útok a ústup" se zřetelně projevuje ve vtazích zvířete k zvířeti, jak uvnitř druhu, tak meti jednotlivými druhy, i ve vztazích člověka k člověku. My všichni k něčemu takovému saháme den co den, když vyvoláme nějakou situaci a pak odstoupíme, abychom viděli, jakého jsme dosáhli účinku. Příkladem je čtrnáctiletý kluk, který právě přišel na střední školu. Ve třídě ho přitahuje nějaká dívka a on ji neustále pronásleduje. Dívka se dá slyšet, že ho nemůže vystát a odkráčí. Hoch si nedá říct a sledovat ji nepřestane, většinou to trvá několik dnů, a pak to vzdá. Brzy nato si povšimneme, že se pro změnu dívka začne vyskytovat tam, kde je on, a že o něho projevuje zájem. A právě tento jev budeme studovat a rozvíjet.
Přejděme ale k iniciaci mladého koně ( termín "krocení" nepoužívám nikdy ) v praxi. Naším záměrem je přivést zvíře k tomu, aby bez jakýchkoli traumat přijalo sedlo, uzdečku a jezdce. Při ukázkách, které předvádím, si vezmu mladého koně, který dosud neměl sedlo ani uzdu a na němž se se ještě nejezdilo, a pokouším se ho přivést k tomu, aby to vše přibližně za třicet minut akceptoval. Pokud dělám takovou ukázku s koněm, který už předtím uzdu měl, bude divák možná skeptický a bude se domnívat, že už byl navyklý na víc než jen na uzdu. Nechám-li stranou ukázky, nejlepší je dorřát mladému zvířeti několik dní, aby si na udidlo a na jistou míru komunikace prostřednictvím lonžovacích opratí a koňské nejprve navyklo, než přistupovat k iniciační proceduře přímo.
Pomůcky
2 lonžovací opratě (po 10 metrech)
1 stíhlové udidlo, kompletně vybavené
1 sedlo (podle vaší volby)
1 sedlová podložka (dečka)
1 třmenový řemen
1 ohlávka (kůň ji má na sobě)
metody
(Diphony, 13. 11. 2009 15:38)