Katčin a Verčin blog

Existují dva druhy ježdění:    

WESTERNOVÉ JEŽDĚNÍ:

 Tato disciplína je nejpopulárnější v USA, protože tam probíhalo období, které se western nazývalo. Vždyť USA nebylo nic jiného než "Divoký západ". Western se ale velmi rychle dostává do Evropy. Po celé Evropě existují westernová městečka a ranče, kde se westernové ježdění učí a provozuje pro veřejnost. Stejně jako jiné sporty i westernové ježdění má určité disciplíny, které můžeme rozdělit na 4 hlavní skupiny: halter, drezura, rychlost a práce.
Pro western jsou tipická tato plemena: paint horse, quarter horse, appalosa, altajský pony, pinto, mustang, criollo.........

Sliding stop:

Tento cvik je pro diváky velmi atraktivní.Vídáme ho v soutěžích reiningu.Mnohým se může zdát náročný až nepřirozený, ale není to pravda, cvik vychází z přirozeného pohybu koně.Pokud kůň předvádí sliding stop často, měl by mít speciální podkovy k tomu určené. 

cutting:

Cutting je divácky nesmírně atraktivní disciplnína. Vidět koně, jak skáče jako kočka ze strany na stranu, aby mu dobytče neuteklo, je nevšední zážitek. Výcvik takového koně je časově i finančně náročný. A ani pořizovací cena cuttingového koně není malá.

 

 

ANGLICKÝ STYL:

Anglický styl ježdění dělíme na dvě základní discipliny. Drezuru a parkur (skoky). Pro výhradně anglický styl se používá i odlišné sedlo (jak na drezuru tak i na parkur). V Anglickém stylu jsou tři chody: krok, klus a cval, které můžeme prožít více způsoby. V anglickém stylu jízdy by se měli mít na závody : Rajtky bíle u žen je povolena i béžová, chapsy - krátké, jezdecké boty - perka nebo holínky, košili, sako, přilba (v drezuře cylindr) a rukavice. Pro anglický styl jsou tipická tato plemena: český teplkrevník, hafling, hucul, různé druhy ponyů např. velšský a jezdecký pony, arab, angloarab, anglický teplokrvník.............

 Drezúra je sportovní disciplina postavená na vzájemné harmonii a souhře koně a jezdce. Cílem drezúry je co nejvíce zdokonalit pohyb koně, připravit (přijezit) koně tak, aby byl schopen nést svého jezdce lehce, aby byl pružný, vyvážený, správně osvalený a reagoval na i na ty nejmenší respektive nejjemnější pobídky svého jezdce. Pro závody jsou vypsány drezurní úlohy rozdělené do na několik stupňů obtížnosti. Drezurní úloha je soubor cviků, které musí jezdec s koněm postupně udělat co nejpřesněji v určeném pořadí. Je to olympijská sportovní disciplina.

Parkur je velmi oblíbené jezdecké odvětví, při němž kůň překonává překážky. Ty se rozdělují na překážky výškové (např. kolmý skok), šířkové (např. vodní příkop) a výškově-šířkové (např. oxer). Jedná se o olympijskou sportovní disciplínu

Dostihy se dělí na rovinové dostihy, překážkové dostihy a klusácké dostihy.

• Při rovinných dostizích běží kůň po dráze bez překážek
• Při překážkových dostizích kůň překonává proutěné, nebo pevné překážky, příkopy či vodní skoky
• Při klusáckých dostizích kůň táhne jezdce na lehkém vozíku zvaný sulka. Méně obvyklé jsou klusácké dostihy pod sedlem. Kůň zde musí pouze klusat (nesmí cválat )

NOHA KONĚ:

CHODIDLO

Chodidlo je konkávně vyklenuté a velmi stabilní. Správně tvarované chodidlo se nedotýká země. Takzvaná "bílá čára", která chodidlo obkružuje, označuje místo, kde začíná vlastní stěna kopyta.

STŘELKA

Ve výši patky je kopytní stěna kopyta ohnuta dovnitř. Tam začíná střelka s rohovým střelem. Když kůň došlápne svou nohou na zem, má střelka kontakt se zemí. Nárazová vlna, která vzniká dopadem koňské nohy na zem, je částečně zachycena pružností střelky. Také při hmatových vjemech koně hraje střelka důležitou roli. Díky ní může kůň cítit půdu, na kterou postaví nohu, a terén, po kterém právě jde.

STĚNA KOPYTA

Stěna kopyta se skládá z nártní stěny, postranních stěn, patkových částí stěn a rohových patek. Odpovídá lidským prstům na rukou a na nohou. Kůň tedy vlastně běhá po nehtech! Vnitřek kopytní stěny se skládá z navzájem prokládaných vrstviček, které jsou spojeny s kostí kopytní. Tím je kopyto pevně drženo na svém místě.

KORUNKA

To je vypouklý lem, proužek kůže nad kopytní stěnou, který obkružuje kopyto v místě, kde rohovina přechází v srst. Vylučuje cosi na způsob laku, který chrání rohovinu před přílišnou vlhkostí a před vysušením. Často se na ni nanášejí dodatečně i umělé laky, aby byla rohovina chráněna ještě lépe.

BARVA KOPYTA

Odpovídá zpravidla barvě srsti koně. Má-li kůň bílou srst, je bílé i kopyto. Když je kůň tmavé barvy, je kopyto černé. Strakoši nebo koně, kteří mají bílé znaky na nohou, mají kopyta zbarvena různě. U některých koní existují dokonce i černobíle rýhovaná kopyta. Bílá rohovina je měkčí a není tak odolná, černé kopyto je tvrdší.

KOPYTO ROSTE

Kopyto naroste o osm až deset milimetrů za měsíc. Proto trvá asi osm až deset měsíců, než se kopyto úplně obnoví. Kopytní stěna je chráněna tenoučkou vrstvou, polevem kopyta, které nepropouští vodu. Stěnou kopyta neprobíhají žádné nervy. Kovář tedy může zatlouci do kopytní stěny hřebíky a kůň necítí žádnou bolest.

anatomie koně: